Jedná se o první, základní hru, nepostradatelnou pro ovládání dalších her. Jde v ní především o získání důvěry - ukázat koni, že hodlám být jeho přítelem, nikoliv mu jakkoliv ubližovat. Vychází ze skutečnosti, že klisna po narození celé hříbě olíže. Tento dotek má řadu funkcí: stimuluje tělo hříběte, uklidňuje ho a vytváří tak pouto mezi matkou a hříbětem. Stejně funguje právě přátelská hra - být s koněm v kontaktu, ale neublížit mu. Můžeme se ho dotýkat po celém těle, nejprve rukama, pak lanem. Začínáme na krku (zóna přátelství), postupně se dostáváme i k místům, kde jsou koně na dotek citliví  - např. břicho, oblasti mezi předníma a zadníma nohama, hlava. Uvidíte, že po čase už koni bude i toto příjemné, nebo přinejmenším lhostejné. Mimo hlazení je však třeba také nastínit situace, které mohou koně vystrašit, a naším úkolem je koni ukázat, že jeho strach je absolutně neopodstatněný. Koně se tedy dotýkáme různými i pro něj nebezpečnými předměty (např. igelit), omotáváme mu lano kolem nohou, přehazujeme mu ho přes hlavu, motáme kolem uší, šviháme lanem kolem hlavy... Všechny tyto úkony provádíme tak dlouho, dokud si kůň není jistý, že se ničeho bát nemusí a sám od sebe klidně stojí.

Tato hra, v pořadí druhá, učí koně především správně reagovat na fyzický tlak - buď mu ustoupit, anebo ho následovat. Princip hry spočívá v tom, že jakmile kůň udělá, oč ho žádáme, tlak přestane působit. Kůň nám proto rád vyhoví, jen aby měl takzvaně "klid". Hra se dá použít taktéž jako příprava k obsednutí - učí správné reakce na udidlo a na jezdcovy pobídky holení. Koně totiž reagují způsobem "opozičního reflexu". Je to instinkt nastupující v případě, že jsou k něčemu nuceni. Právě proto se u koní můžeme setkávat se situací, že čím větší tlak na ně vyvíjíme, tím méně jsou ochotni naši žádost vykonat.

Tlak se aplikuje ve čtyřech fázích - začneme velmi zlehka, a stupňujeme ho, až dokud kůň nezareaguje. Koně nás samozřejmě budou zkoušet, kdo povolí dříve, a proto je nutné s tlakem skončit, až když se kůň opravdu pohne kam má. Tlak by měl být nepřetržitý. Až však kůň tento princip pochopí, plně postačí lehké doteky špiček prstů. Tlak můžeme vyvíjet na hrudi, přední části těla, na zádi, a koně můžeme takto naučit pohybovat se do strany, dopředu, i dozadu. Vždy si musíme také uvědomit, zda zaujímáme správný postoj a držení těla, aby vám kůň stoprocentně rozuměl a nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním!

Navazuje bezprostředně na hru druhou. Taktéž učí koně pracovat s tlaky, avšak teď již pouze s psychickými. Majitel se koně nedotýká, ale tlak pouze naznačuje pohybem těla, poklepáváním hůlky o zem, vodítkem, či pohledem. Cílem je naučit koně pohybovat se do všech čtyř směrů na neznatelné pokyny. Zpočátku po koni nechtějme zázraky, a proto stačí, pohne-li se jen o pár kroků. Tak jako tak nám vyhověl a je zapotřebí tlak uvolnit.

Řídící hru koně hrají vlastně neustále, i ve volné přírodě. Řečí těla vyjadřují své pocity a nálady. Stačí chvíle pozorování stáda ve výběhu, a už si rychle všimneme, jak spolu komunikují - můžeme sledovat například pohyby uší, nohou, ocasu, pohledy... Principem jsou vlastně návrhy a rady, ale i varování. Jestliže jeden kůň se na druhého zašklebí, už je to řídící hra, která vyjadřuje něco jako: "Doporučuji ti odejít, mohl bys také schytat ránu". Kdo koho řídí, určuje převážně stádová hierarchie. A koně tomu velmi dobře rozumí.

Stejně tak funguje naše hra - pokud kůň mým návrhům nevyhoví, narazí na fyzický odpor, a tak se brzy naučí můj tlak následovat. Výsledkem této hry by měla být absolutní kontrola nad pohybem koně, ten by se měl do všech směrů pohybovat na pouhé pokynutí prsty, pohnout plecí, když mu ukážeme na oko, nebo ustoupit zádí, aniž by se na nás přestal dívat. Důležitá je i pochvala, možné je podrbání na hlavě, či hru proložit přátelskou hrou.

Jo-jo hra, první z her účelových. Ty jsou založeny na kombinaci dovedností z prvních třech her a jejich cílem je produktivnější rozvíjení partnerství mezi majitelem a koněm. Právě jo-jo hra přináší do tohoto vztahu vyváženost. Spočívá v tom, dokázat koně poslat dopředu a dozadu po přímých liniích ( pohyb ode mě, pohyb ke mně). I v této hře využíváme tlaky, a proto je nutná dovednost hry druhé a třetí. Zpočátku používáme vodítko, později ji lze hrát i ve volnosti. Aby kůň couvl, začneme rovnoměrně kmitat vodítkem. Nejprve lehce, a pokud kůň nezareaguje, přidáváme na intenzitě natolik, až mu to začne být nepříjemné a před tlakem ustoupí. V tomto případě tlaku zanecháme, aby kůň pochopil, že jeho reakce byla správná. Cvik opakujeme tak dlouho, dokud ho kůň nepochopí. Zkusíme ho poslat znovu zpět, tentokrát na celou délku lana, a poté ho přizvat k sobě. Toho docílíme prostým zaujmutím pasivního postoje, tedy zády se sklopenou hlavou. Pokud nepřijde, rytmickým přitahováním lana ho přivoláme. Pokud dojde až k nám, pochválíme ho. Cílem hry je dosáhnout těchto pohybů bez použití lana, tedy zacouvání na lehký pohyb ukazováčku před hlavou, přizvání pouze použitím pasivního postoje.

5 .Kruhová hra

Kruhová hra, to není jen lonžování, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Je to hlavně psychické cvičení, při němž se kůň učí dodržovat určené tempo a směr, dokud mu neřekneme něco jiného. Naučí se vykročit a obíhat kruh v kroku, klusu i ve cvalu. Tajemství spočívá v tom, nechat koně v klidu, dokud dělá, to co chceme. Pokaždé, když si kůň svévolně změní tempo, zavoláme ho k sobě a opět vyšleme na kruh. Brzy přijde na to, že je pro něj pohodlnější rovnou zůstatna kruhu. Měli bychom dělat minimálně dvě a maximálně čtyři kola - po dvou nám dokáže svůj respekt, po čtyřech a více už se pro něj cvičení stává nudným.

A jak začít? Koně si postavíme čelem k sobě, a dovednostmi z řídící hry ho pošleme směrem, kterým potřebujeme. Zatímco se kůň pohybuje ve směru a tempu, jaké jsme mu určili, umožněme mu dělat jeho práci a nepomáhejme mu zbytečně bičem za zádí či rukou zvednutou ve směru pohybu. Stačí jen čekat, až kůň pochopí, že zůstat na kruhu je pro něj nejjednodušší. Pokyny je nutno doprovázet správnou řečí těla - když koně vysíláme na kruh, když ho udržujeme na obvodu, i když ho žádáme, aby přišel. Vždy využívám znalosti z předchozích her. 

6. Stranová hra

Hra do stran může být velmi užitečná, jelikož čím lépe bude kůň chodit dozadu a do strany, tím lépe bude dělat i všechno ostatní. Tato hra má za úkol naučit koně pohybovat se stejně dobře doprava i doleva. Na počátku nácviku je dobré použít jako pomůcku ohradu či plot a postavit koně proti ní, aby nemohl chodit dopředu.

Princip hry spočívá v postupné stimulaci koně rytmickým tlakem na hlavu a záď. Nejprve tedy pošleme do strany jeho hlavu, poté záď, pak zase hlavu, zase záď..Až do té doby, než dosáhneme stejnoměrného pohybu do strany. Jelikož koně často ustupují hlavou rychleji než zádí, je nutno záď hlídat víc. Aby kůň pohnul zadkem, můžeme mu například zatřepat koncem ohonu. Kůň od nás prostě musí ustupovat tak, aby nenarážel na konec lana.

7. Prostorová hra

Koně od přírody nenávidí úzké a uzavřené prostory, jelikož omezení jejich životního prostoru pro ně v divočině může znamenat smrt. Prostřednictvím prostorové hry se naučí, že není nutno hned panikařit a utíkat, jakmile se dostanou z jejich pohledu do "úzkých". Prostorová hra má za úkol naučit koně se tohoto strachu zbavit. Jelikož s tímto problémem často souvisí i potíže s nakládáním koně do přepravního vozíku, je nanejvýš praktické se tuto hru naučit, do vozíku by pak kůň měl nastupovat na pouhé vyslání rukou, nikoliv "dovlečení, přemluvení, či domlácení". Prostorová hra koním umožňuje být uvolněnější a odvážnější. Princip spočívá v naučení procházet omezeným prostorem, například mezi naším tělem a nějakou překážkou.

Zpočátku se tedy postavme asi 4 m od stěny ohrady a vyzvěme koně tímto prostorem projít. Využíváme opět znalostí z předchozích her, tedy rukou ukážeme koni směr a pohledem na záď ho pobídneme k pohybu kupředu. Pokud se nebude dařit, můžeme si prostor rozšířit, pokud naopak kůň nebude mít problém, můžeme tento prostor postupně zužovat úměrně tomu, jak kůň získává důvěru. Nakonec skončíme asi u 1 m (cca šířka koňského zadku). Vždy pracujeme v obou směrech, a teprve když kůň úkol bez problémů zvládá, můžeme přejít ke klusu. Tímto způsobem můžeme koně také posílat na různé skoky, nebo vymyslet spoustu dalších obměn..